2. kapitola : Kouč Kadavý alias Káďa

Přednáška kouče Kadavého /,,říkejte mi Káďa“/

Na zemi stojím oběma nohama.
Věřím jen v sebe a v nebe nad náma.
A tak tu stojím každý den po dni –
proto si neměním své prádlo spodní.

To je on. Jeden ze dvou důvodů, proč jsem se vrátil. Sociopat Káďa. Zuzanou podceněný i přeceněný. Zkrátka – špatně odhadnutý. Ale odhadnutelný pro toho, kdo se s někým podobným setkal. Člověk si všimne toho, co už zná. A já ho znám. A jsem ve výhodě, protože on nezná mě.
Tak se stalo, že jsem se jednoho večera nacpal do sálu přeplněného k prasknutí lidmi přeplněnými úzkostí, poslouchajícími muže přeplněného narcismem. Muže, který na rozdíl od nich, úzkost nezná. Za jeho zády vykukuje logo jeho firmy a citát: ,,Chodící zvládne cestu“. V tuto chvíli to působí otřesně nejen samo o sobě, ale i proto, že dva lidé v první řadě jsou na vozíku.
On vyžaduje pozornost, oni mu jí poskytují vrchovatou měrou. Bohužel. Kdyby měl styl, byl by to styl agresivní.
Káďa / s prstem namířeným směrem k ženě ve druhé řadě /: ..,,přesně to vidím, vím, co si myslíte. Jste jak otevřená kniha. Ale dámo – problém je v tom, že nemáte víc, než dvě stránky. A já ve vás čtu: na co si ten chlap hraje? Co to tady plácá za univerzální pravdy? A neměl by se za ty prachy chovat slušnějc? Myslí si, že když měl v životě štěstí, tak to musí všem cpát do chřtánu? Ale madam, já vám něco povím: můj úspěch, moje štěstí, moje bohatství – zkrátka všechno to, co já mám a vy ne – to všechno není otázkou šťastné náhody, ale otázkou volby. Já jsem volil, já jsem rozhodl, já jsem zvítězil!“
Žena, jíž byl proslov určen / přeskakujícím hlasem / : ,,Promiňte, ale jak vy víte, co já mám a co nemám ?“
Káďa: ,,Cha! Protože vy posloucháte mě, ne já vás. Vy tu sedíte poté, co jste vysolila prachy, jen abyste se dozvěděla, jak naložit se svým mizerným životem. Vy máte mezi obočím vrásky úzkosti a urputnosti, ne já !´´
Na chodbě u dveří se obrací Patrick k Zuzaně : ,,No bodejť by měl vrásky, když chodí na botox… Proč tohle egohovado pořád ještě podporuješ? Chceš, aby všichni odjížděli s depresema, který si sem za rok zase přijedou léčit?“
Zuzana se snaží poodstoupit: ,,Protože mu to ty ženský žerou! A nejen ženský. Je úspěšnej? Je. Vydělává? Jo.“
Patrick přistupuje blíž: ,,Právě. A na kom? Ty lidi potřebujou povzbudit, najít na životě to hezčí, a ne poslouchat, že když je někdo kope do zadku, znamená to, že stojí vepředu, a je to OK. Je to kretén! Trpí samožerstvím a měl by se léčit, a ne rozdávat návody! Je to totální hovado!“
Zuzana s lehkým záklonem : ,,Ne, je to patologická osobnost, která přitahuje davy, který už sem nemají zájem jezdit kvůli tvejm pozitivním lekcím…a …a představě blaženého života svánjansina nebo co to je za úlet! A nelep se na mě! Smrdíš po fialkách!“
Když chcete najít Patricka, běžte po fialkách. Když chcete najít kouče Kadavého, sledujte směr potoku slz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.