Růža z Šípků – špatně spící krasavice

Skončil čas růží,

přišel čas šípků,

někdo něco mi dluží –

a víc než se zdá…

 

Několikrát do roka

budím se těsně k ránu,

vyhlížím svého otroka –

má mě za nějakou nánu?

 

Sic spadla jsem z postele

a byla to pěkná  šlupka,

však než se postel ustele

nebudu vícehlupka.

 

Kde vězí můj zachránce

a jede vůbec na koni?

Uvízl na nějaké zastávce?

Nebo se jiné poklonil?

 

Já žádný střevíc skleněný

nenasadím na nohu,

nemám kmotřičky Šťěstěny,

ani draka v brlohu.

Nejsem Sněhurka ani Zlatovláska,

na hlavě není myší ani oslí maska.

V popelu se nikdy nehrabu

a nemám smůlu na zlou babu.

 

Nemám ústa oněmělá,

nevím, jak se příze dělá.

Nebloudím sama v lese,

ani mě čert neunese.

 

Nemám vlasy ze zlata,

přesto stojím za záchranu,

nejsem zlým obrem zajatá,

až se naštvu, sama vstanu.

 

Klidně je poznej všecky,

ale pak ať Tvůj kůň létá!

Nechci tu ležet jako necky

další dlouhá marná léta…