7. kapitola: Nehorázně krásná Klára

klara

Ježkovy voči !  Dženda brečí. Nezdá se mi to.

,,Zrovna jí !“,  vyprskne sporadické množství slov společně s nesporadickým množstvím slin.

,,Jí? Jí? No to je snad normální, lidi občas něco jedí…“,  mumlám nezávazně. Tohle jsem čekal už dlouho. Jednoho dne jí hrábnout muselo. Mozek žije ze sacharidů. Džendin mozek nedostává nic.

Odstrčí mě tak prudce, až mě vyvede z rovnováhy. Hlavně té duševní.

,,Ale hovno !  Obsadil zrovna JI !  Tu mrchu ! ´´

Nemám čas nad tím přemýšlet. Za stromy, kde je vykácená malá mýtina, na které se pořádají pikniky a všechny ty zdejší  venkovní hrátky, se objeví  neonové světlo, úplná záplava světel, jakoby tam přistálo ufo. Jakoby tam byla světelná děla, která by se aktivovala všechna najednou.

Konečně logické vysvětlení.  Džendin manžel tady něco natáčí. Je to vybzikanec  hyperaktivní jako jeho žena, takže točí jen reklamy. Na nic jiného by neměl trpělivost,  a nic jiného by mu nepřineslo tak rychlý prachy. Dokonce v některých sám i hraje.  Už tady jednou byl. Dělal nám záznam právě toho představení, ve kterém hrála moje sestra pravěkou Gender, tedy  Evu alias Džendu,  a Klára pravěkou Normu. Jak si na to vzpomenu, zastydím se. Můj nově objevený soucit mě nutí k uvědomění si skutečnosti, že to bylo vůči Džendě trochu nefér.  Trochu hodně. A zároveň mi to okamžitě evokuje Kláru v leopardích spodkách. Je to psychedelický výjev. Ale to, co přichází z lesa, ho okamžitě smázne. Zase  strakatá kůže. Ale kravská. A v ní je někdo navlečenej. Nějakej chlápek. Zmateně na mě kouká. Já už zmatený nejsem, naopak, jsem už naprosto v obraze. Naštěstí ne v tom jeho. Je to sám pan Wilson, režisér, herec,  a Džendin manžel v jednom kravském balení. Pokračovat ve čtení

6. kapitola: Blízký nepřítel

erik-dec-obr,,…You have, my dear, performed a meritorious action.
You have given an unhappy woman what every woman needs…“

V této chvíli netuším, že jsem na omylu. Že všechno bude jinak. Kdybych věděl, že za pár dní nebude mezi námi, pravděpodobně bych o ní smýšlel jiným způsobem. Anebo taky ne. To už nezjistím. Jisté je, vlastně bude, jenjedno :její osobní nepřítel evidentně existuje, bez ohledu na to, že o něm nemám páru.

Lotte by mi řekla, že pro správnost úsudku je naprosto nezbytné, abych nebyl šovinistickým prasetem, kterým se v Džendině přítomnosti stávám. Ale ani ona by teď nevěděla nic. Neviděla by žádný stín za běžící postavou, ani by jí z lesa nekynulo zlo svou ledovou prackou se vztyčeným palcem. Protože nic takového se tady neděje. Protože tohle místo popírá všechno to nevstupování do stejné řeky. Naopak. Rok co rok se na stejném místě, a možná i ve stejném čase, opakuje stále to samé.Přijíždějí stejní lidé, a přivážejí si to, co každý rok – sami sebe. Nikdo sem nejezdí za novými zážitky, a už vůbec ne za nějakým nepředvídatelným dobrodružstvím. Jezdí sem za předvídatelným a předvídaným, za zajištěnými zážitky, zkrátka za jistotami. A po ránu běhajícíDženda je mnohaletá jistota, a neodmyslitelný výjev každého dne.Neodmyslitelné je i její místo ve zdejší konstelaci. Pokud by tady nebyla, veškerá rovnováha by se narušila.
Pokračovat ve čtení

Kouč Káďa

kouc

Na zemi stojím oběma nohama.

Věřím jen v sebe a v nebe nad náma.

A tak tu stojím den po dni –

proto si neměním své prádlo spodní.

 

Říkejte mi Káďo, a  žádné ,,pane“!

Kdo někdy upadnul, díky mně vstane.

Z vás všech bude má svatá kohorta,

sledujte nového Jordana Belforta.

 

Říkejte mi Káďo, a žádné ,,ale“ !

Depresím, chudobě, rychle dáte  vale.

Vrátí se Vám krok dravé šelmy,

zahodíte montérky a přiblblý helmy.