NOT YET, aneb RŮŽA Z ŠÍPKŮ, špatně spící krasavice


/acrylic on canvas, painted by Erik…to becontinued/


Skončil čas růží,
přišel čas šípků,
někdo něco mi dluží –
a víc, než se zdá…

Několikrát do roka
budím se těsně k ránu,
vyhlížím svého prince – otroka,
má mne za nějakou nánu?

Sic spadla jsem z postele,
a byla to pěkná šlupka,
však než se postel ustele,
nebudu více hlupka.

Kde vězí můj zachránce?
A jede vůbec na koni?
Uvízl na nějaké zastávce?
Nebo se jiné poklonil?

Já žádný střevíc skleněný
nenasadím na nohu,
nemám kmotřičky Šťěstěny,
ani draka v brlohu…

Nejsem Sněhurka. Ani Zlatovláska.
Na mé hlavě není myší, ani oslí maska.
V popelu se nikdy nehrabu!
A nemám smůlu na zlou babu!

Nemám ústa oněmělá,
nevím, jak se příze dělá.
Nebloudím sama po lese,
ani mě čert neunese.

Nemám vlasy ze zlata,
přesto stojím za záchranu.
Nejsem zlým obrem zajatá,
až se naštvu, sama vstanu!

Klidně je poznej všecky,
ale pak ať Tvůj kůň létá!
Nechci tu ležet jako necky
další dlouhá, marná léta…

MILÝ ERIKU, PUSU K NAROZENINÁM POSÍLÁ ,,BABI“

Abuela

Když jezdil jsi v sedle nablýskaném,
všichni zdravili Tě:,,Brýden, mladý pane“.
Tvůj oř hrál ohněm a svaly,
všechny Ti svá čísla daly.

Teď máš projet šedou branou,
s línou kobylou zdrogovanou,
přijet do časů moudrosti,
a masa, co padá od kosti…

Kde budou Ti říkat nesmyslný věci –
třeba, že z chlapů stávají se dědci.
Říkat budou Ti nastokrát,
že nezbývá než ztroskotat.

Nevěř! Buď silně nevěřící!
Hra života sotva začala –
a voda je pěkně vařící,
tak, jak ji znáš odmala!

Všechny ty Tvoje krásné dámy
rády otevírají nové i staré rány,
straší Tě, neb strach mají samy.
Ptej se: které mají co říct, a které jsou nány?

Ta první je aktivistka,
s nikdy nestříhanými vlasy.
Po přírodě se jí stýská
a zná definici biomasy.

Nemá jen ten dlouhý ohon,
ale i motorku vlastní na biopohon.
Džíny z bio-textilu
a sto receptů tofu na grilu.

Ta druhá je feministka-
ať už to je, co to je.
Z Freuda člověk info získá:
žena, která chce čůrat vestoje.

Ta třetí je motorkářka.
Jezdí zběsile a rychle.
Je v zásadě pohodářka,
než vyfláká Tě do kulatý krychle.

Ta čtvrtá je pindulína,
neskutečně krásná…
Prý je světové – to děvče ze Zlína,
někdy brečí zčistajasna.

Ta pátá je hezká,
hlava nic moc.
Šestá je chytrá,
šeredná jak noc.

Ta sedmá je ze Seredě,
slovenská krásy královna.
Vestoje, vleže i vsedě
hraje si na Přemyslovnu z Hovna.

A ještě další královny krásy:
vybírej podle výšky, váhy, rasy.
Měřit můžeš nohy, vlasy, řasy
nebo délku ušlé trasy,
kterou překonat musely asi,
aby se staly miláčky masy.
Nebo jak rychle která sedla si
na zadek z nové terasy,
nebo že nemusí čekat u kasy,
nebo z večírku na embassy.
Nebo podle jména – jak říká si,
nebo jak zvládá trapasy,
nebo s čím vším se vytasí…

Ještě je tu kariéristka.
Stokrát víc než Ty bere,
je lepší než životní pojistka-
perly pláče a diamanty sere.

Taky je tu spolužačka Tvojí mámy,
která krmila Tě koblihami,
když byl jsi chlapec růžolící,
ten úsměv Ti zůstal – i se zuby- ve sklenici.

A prý máš projet šedou branou,
s línou kobylou zdrogovanou?
přijet do časů moudrosti
a masa, co padá od kosti?

Kde budou Ti říkat nesmyslný věci –
třeba, že z chlapů stávají se dědci?
Říkat budou Ti nastokrát,
že nezbývá než ztroskotat?

Nevěř! Buď silně nevěřící!
Největší sranda sotva začala!
S poloviční upálenou svící
už nemusíš začínat odmala!