8. kapitola: Střet

stret

,, Tam, přes ty Hory

Měsíčné,

Údolím Stínu, jenž padá,

jeď, směle jeď “ –

zní odpověď, –

,, tam  je cíl Eldoráda.“

/E. A.Poe /

Tentokrát na sobě Klára nemá žádnou zvířecí kůži, ale dirndl. Měla by ho nosit pořád…Je jedna z mála, které si nemusejí nijak a ničím dodávat na ženskosti, a i tak by se o své ženské zbraně mohla podělit s deseti dalšími. Ale tenhle kroj z ní dělá něco extra. Viděl jsem ho za svůj život na mnoha ženách, a nikdy nezklamal. Lotte se svými křivkami v něm vypadá jako bojovná valkýra, jiné ženy v něm působí solidně. Občas jsem ho vídal i na své babičce, ze které i v pokročilém věku vykouzlil žádoucí ženu.  Ale Klára ho povýšila ještě na něco jiného. Vypadá v něm jako víla, a přesto tušíte, že před Vámi stojí nebezpečná žena. V tom nejlepším slova smyslu. Dává Vám zdánlivý pocit převahy, ale jen hlupák by tomu věřil. Jak nepoeticky říká moje sestra – koule Klářina přítele jsou v její růžové kabelce. Neoznačili byste ji za silnou ženu, která se mnohaletým bojem s někým, nebo o něco, zatvrdila a zocelila. Nepotřebuje soutěžit s nikým, a o nic. Protože už všechno má. Ale zkuste ji zkřížit cestu nebo plány, a bude vás to bolet. Popravdě, jakkoliv ji mám rád, právě teď kříží cestu ona mně. A nejen ona.

Co se to tady sakra děje? Stihli to tu od minulého roku přestavět na sanatorium pro choromyslné a na recepci mi dají místo klíče na krk cedulku ,,Lobotomie , sál 2, 3.patro“ ? Abych se tak blbě nedivil ?

Wilson v kravské kůži, Klára v dirndlu, Eva v slzách,  příroda jako v Alpách – a jedinej, kdo tady vypadá jako debil, jsem já.  Podle všeho bude ta reklama na mléčné výrobky. A určitě bio. Proč ale pro všechny svatý nepočkali na slunce a letní modrou oblohu ? Proč tady musí ten magor kravit v tuhle dobu ?Nebo snad natáčí velkofilm : ,,Ve tmě je každá kráva černá“ ?  Všechno je špatně. Bez ohledu na impozantní stvoření , které přichází od lesa.  Bez ohledu na toho šaška zašitého do krávy. Bez ohledu na nešťastnou Evu, která na mě zírá jako na poslední  instanci. Takhle to být nemělo. Skoro se sem plížím v tuhle hodinu mezi psem a vlkem.Dobře, možná už po vlkovi. Nebo po psovi.  Ale podstata je stejná. Tady a teď měl být naprostý klid. A génius loci. A ticho.  A čas. Čas pro mě.  Než budu k dispozici všem, tak jako vždycky. Než budu čelit tomu, čemu musím.  A jediný, vlastně jediná, koho dnes ráno potkat musím, je madam Boss.Ale tohle všechno ostatní už je navíc. Bojím se setkání s madam Boss víc, než střetu s dinosaurem.  Nemám žádné možnosti. Nemohu utéct, nesmím bojovat, nemohu ustrnout. Žádná ze strategií přežití mi není dovolena. Protože nejde o mě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.