KAMENY A KLACKY

Kameny a klacky snad zlámou kosti,

ale slova, ta nikdy neublíží ?

To rčení není pravdivé dosti,

a dokonce se pravdě ani neblíží.

Možná doslovně  nezlámou kosti,

ale slova jsou jako živé bytosti,

se kterými je třeba zacházet opatrně dosti,

jinak práce kamenů a klacků se zhostí.

SOUTĚŽENÍ JE KRÉDEM OTROKŮ

stret
Soutěžení je krédem otroků.
Tudíž těžko povede k pokroku.
A v tom je jeho velká lest:
vždycky zakládá na bolest.
Bolest ze srovnávání,
protože každý si své ego chrání.
Holky si porovnávají vlasy, oči, řasy,
kluci zase délku kariérní trasy,
kterou bylo třeba ujít proto asi,
aby některá z  těch holek na zadek sedla si,
když nahlédne mu do CV, adokasy.
Není pravda,že vítěz všechno bere,
i když třeba perly pláče a diamanty sere,
protože za vítězství se platí cena lopotná.
A na konci vítězství vždy čeká…SAMOTA.

Než temná budoucnost ještě více zešeří,

za savčí vyměňme své staré mozky ještěří.

ŽENÁM, KTERÉ KVĚTINY RÁDY NEMAJÍ

Kisss
 
Ženám, které květiny rády nemají,
či dokonce alergií na ně strádají,
nesnáší jejich pomíjivou hodnotu,
a neocení ani dar ve formě klenotu:
darujte, pánové, něco osobního,
jako upomínku setkání posledního-
co dojme ji až knervovému tiku:
Váš parfém v použitém triku!
K tomu si bezpečně přivonět může,
i ta, která odmítla orchideje a růže:-)

PLÁTNO JE KONEČNĚ DOKONČENO


/acrylic on canvas, painted by Erik/


PLÁTNO JE KONEČNĚ DOKONČENO,
děkuji za vše, dobrá ženo!
Snad to odloučení unesu…
po celou dobu pracovního procesu.

Světlo mých očí!
Touho mého těla!
Snad můžeš dočíst
má slova neumělá.

Krásná jsi a majestátní,
tesat tě na mince státní!
Krásná jsi a inspirativní,
malovat tě na tácky pivní!

Sošná jsi, a vznešená.
Přírodou skvěle řešená.
Přiměřeně pěstěná.
Moje vlastní Štěstěna.

Až jednou na výběr nebude víno nebo žena,
ale jen bažant, anebo vložka Tena,
až vejdu do časů moudrosti,
a masa, co padá od kosti,

až budu ležet na eldéence,
a dýchat už jen slabě, tence,
mé srdce bude stále při síle!
Tlouct pro tebe stejně zběsile!

Tvá dlouhá hříva hustá,
zavře mi jednou navždy ústa.
Starcům i dětem rozumíš.
Je vůbec něco, co neumíš?

Protože budu dlouho pryč,
od tvého pásu beru si klíč.
Že ti tu mám nechat stráže?
OK, moje páže zpátky maže!

Cože to? Jak dostanu se do hradu?
Dělových koulí mám hromadu!
Co že mám přinést? Zásoby?
Hojnost tvou lásku násobí!

A jak zvedá Ti náladu,
že na koni jezdím pozadu!
A co že jsi to ještě chtěla?
Že mám letět jako střela?

Jednou provždy jsem Ti k mání!
Jsem Váš otrok, moje paní!

CO JE OSVÍCENÍ A CO NENÍ ?

Potkalo vás něco zásadního?

Co narušilo běh života všedního?

A chcete proto druhým radit,

jak s osudem se kamarádit?

Každá velká životní kravina

rádoby dobrou radou začíná.

Souhlasím s Šedým Gandalfem:

nevyžádané rady čert vem!

Dnes je každá šlupka či rána

jako cesta k osvícení brána.

I když jsou životní lekce někdy hutné,

ptám se: je utrpení k poznání nutné?

Ani ta největší rána,čišlupka,

nerozsvítí hlavu, kterou nosíhlupka.

A asi je dobré, aby hlavou o zeď nebil,

ten, kdo je nenapravitelný debil.

Bylo zbytečné včera, a je i teď,

aby pokoušel se hlavou prorazit zeď.

I když sebevětší rána hlupákovi přistane,

nic, ale vůbec nic, se stejně nestane.

NOT YET, aneb RŮŽA Z ŠÍPKŮ, špatně spící krasavice


/acrylic on canvas, painted by Erik…to becontinued/


Skončil čas růží,
přišel čas šípků,
někdo něco mi dluží –
a víc, než se zdá…

Několikrát do roka
budím se těsně k ránu,
vyhlížím svého prince – otroka,
má mne za nějakou nánu?

Sic spadla jsem z postele,
a byla to pěkná šlupka,
však než se postel ustele,
nebudu více hlupka.

Kde vězí můj zachránce?
A jede vůbec na koni?
Uvízl na nějaké zastávce?
Nebo se jiné poklonil?

Já žádný střevíc skleněný
nenasadím na nohu,
nemám kmotřičky Šťěstěny,
ani draka v brlohu…

Nejsem Sněhurka. Ani Zlatovláska.
Na mé hlavě není myší, ani oslí maska.
V popelu se nikdy nehrabu!
A nemám smůlu na zlou babu!

Nemám ústa oněmělá,
nevím, jak se příze dělá.
Nebloudím sama po lese,
ani mě čert neunese.

Nemám vlasy ze zlata,
přesto stojím za záchranu.
Nejsem zlým obrem zajatá,
až se naštvu, sama vstanu!

Klidně je poznej všecky,
ale pak ať Tvůj kůň létá!
Nechci tu ležet jako necky
další dlouhá, marná léta…

MILÝ ERIKU, PUSU K NAROZENINÁM POSÍLÁ ,,BABI“

Abuela

Když jezdil jsi v sedle nablýskaném,
všichni zdravili Tě:,,Brýden, mladý pane“.
Tvůj oř hrál ohněm a svaly,
všechny Ti svá čísla daly.

Teď máš projet šedou branou,
s línou kobylou zdrogovanou,
přijet do časů moudrosti,
a masa, co padá od kosti…

Kde budou Ti říkat nesmyslný věci –
třeba, že z chlapů stávají se dědci.
Říkat budou Ti nastokrát,
že nezbývá než ztroskotat.

Nevěř! Buď silně nevěřící!
Hra života sotva začala –
a voda je pěkně vařící,
tak, jak ji znáš odmala!

Všechny ty Tvoje krásné dámy
rády otevírají nové i staré rány,
straší Tě, neb strach mají samy.
Ptej se: které mají co říct, a které jsou nány?

Ta první je aktivistka,
s nikdy nestříhanými vlasy.
Po přírodě se jí stýská
a zná definici biomasy.

Nemá jen ten dlouhý ohon,
ale i motorku vlastní na biopohon.
Džíny z bio-textilu
a sto receptů tofu na grilu.

Ta druhá je feministka-
ať už to je, co to je.
Z Freuda člověk info získá:
žena, která chce čůrat vestoje.

Ta třetí je motorkářka.
Jezdí zběsile a rychle.
Je v zásadě pohodářka,
než vyfláká Tě do kulatý krychle.

Ta čtvrtá je pindulína,
neskutečně krásná…
Prý je světové – to děvče ze Zlína,
někdy brečí zčistajasna.

Ta pátá je hezká,
hlava nic moc.
Šestá je chytrá,
šeredná jak noc.

Ta sedmá je ze Seredě,
slovenská krásy královna.
Vestoje, vleže i vsedě
hraje si na Přemyslovnu z Hovna.

A ještě další královny krásy:
vybírej podle výšky, váhy, rasy.
Měřit můžeš nohy, vlasy, řasy
nebo délku ušlé trasy,
kterou překonat musely asi,
aby se staly miláčky masy.
Nebo jak rychle která sedla si
na zadek z nové terasy,
nebo že nemusí čekat u kasy,
nebo z večírku na embassy.
Nebo podle jména – jak říká si,
nebo jak zvládá trapasy,
nebo s čím vším se vytasí…

Ještě je tu kariéristka.
Stokrát víc než Ty bere,
je lepší než životní pojistka-
perly pláče a diamanty sere.

Taky je tu spolužačka Tvojí mámy,
která krmila Tě koblihami,
když byl jsi chlapec růžolící,
ten úsměv Ti zůstal – i se zuby- ve sklenici.

A prý máš projet šedou branou,
s línou kobylou zdrogovanou?
přijet do časů moudrosti
a masa, co padá od kosti?

Kde budou Ti říkat nesmyslný věci –
třeba, že z chlapů stávají se dědci?
Říkat budou Ti nastokrát,
že nezbývá než ztroskotat?

Nevěř! Buď silně nevěřící!
Největší sranda sotva začala!
S poloviční upálenou svící
už nemusíš začínat odmala!

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ RADA STRÝCE DECIMA

decimus-stryc
Muž jako první na schůzku přijíti musí,

i když právě umírá, či dotyčná se mu hnusí.

 

I kdyby sama Smrt mu stála u pelesti,

či by měl vlastní hlavu v podpaží nésti.

 

Dostaviti se musí s velkým předstihem,

neboť to souvisí se soudným dnem.

 

Nikdo ptáti nebude se,

co že to ve svých kapsách nese.

 

Nikdo ptáti nebude se na to,

ani na jeho dům, či jeho zlato.

 

Dotaz jen jeden, nikdy se nezměnil :

Kolik žen šťastnými jsi učinil ?

Kouč Káďa

kouc

Na zemi stojím oběma nohama.

Věřím jen v sebe a v nebe nad náma.

A tak tu stojím den po dni –

proto si neměním své prádlo spodní.

 

Říkejte mi Káďo, a  žádné ,,pane“!

Kdo někdy upadnul, díky mně vstane.

Z vás všech bude má svatá kohorta,

sledujte nového Jordana Belforta.

 

Říkejte mi Káďo, a žádné ,,ale“ !

Depresím, chudobě, rychle dáte  vale.

Vrátí se Vám krok dravé šelmy,

zahodíte montérky a přiblblý helmy.

Růža z Šípků – špatně spící krasavice

Skončil čas růží,

přišel čas šípků,

někdo něco mi dluží –

a víc než se zdá…

 

Několikrát do roka

budím se těsně k ránu,

vyhlížím svého otroka –

má mě za nějakou nánu?

 

Sic spadla jsem z postele

a byla to pěkná  šlupka,

však než se postel ustele

nebudu vícehlupka.

 

Kde vězí můj zachránce

a jede vůbec na koni?

Uvízl na nějaké zastávce?

Nebo se jiné poklonil?

 

Já žádný střevíc skleněný

nenasadím na nohu,

nemám kmotřičky Šťěstěny,

ani draka v brlohu.

Nejsem Sněhurka ani Zlatovláska,

na hlavě není myší ani oslí maska.

V popelu se nikdy nehrabu

a nemám smůlu na zlou babu.

 

Nemám ústa oněmělá,

nevím, jak se příze dělá.

Nebloudím sama v lese,

ani mě čert neunese.

 

Nemám vlasy ze zlata,

přesto stojím za záchranu,

nejsem zlým obrem zajatá,

až se naštvu, sama vstanu.

 

Klidně je poznej všecky,

ale pak ať Tvůj kůň létá!

Nechci tu ležet jako necky

další dlouhá marná léta…