3. kapitola: 600

Nerike všichni jsme se stali tím, kým jsme chtěli být, nebo kým nás chtěli mít naši rodiče, kamarádi, milenci, přátelé. Ale nakonec jsme všichni přesně tam, kde být máme. Je proto nějaký důvod pro skutečnost, že já jsem tady a se mnou dvacet žen. A jejich zavazadla hmotná i mentální. Sleduji je s úsměvem a s nadřazenou myšlenkou, že já už léta nevozím vůbec nic. Netahám s sebou po světě tuny zavazadel ani duševní balast, ani výstřižky v denících a fotky příbuzenstva a plyšáky a vitaminy a prášky proti všemu možnému. Nejsem jako ony. Ne protože jsem muž. Protože jsem… Jsem lhář. A tohle jsou lži. Tahám břemeno těžší, než jsem schopen unést. A to se říká, že břemeno lehce nese se tomu, kdo nese ho rád. Nevím, zda ho, resp. ji, nesu rád. Lotte z Tampere. Přestože by stačilo, aby pískla, a já přiběhnu, přiklušu, přiletím nebo se připlazím –  bez ohledu na vzdálenost. Dělí nás už šestset dní. S každým dnem jsem přesvědčenější, že už jsem pro ni dost dobrý a s každým dalším vím, že to není pravda.

 

Šestsetkrát pro Tebe vyrostu,

šestsetkrát se zvednu,

pro záblesk vzácného nerostu

potopím se až ke dnu…

Šestsetkrát vstanu z popela

jako pták Fénix z báje,

s výjimkou, že bys to nechtěla –

jsem ten, kdo Tvá přání plní a uctívá je…

 

Nemůžu na ni teď myslet. Nemůžu teď vůbec myslet, natož se soustředit. Ale měl bych. Měl bych : zapomenout na šestset dní a soustředit se na příštích šestset metrů. Už jen šestset metrů a vystoupím z auta před hotelem Montgomery. Už jen chvíli a uvidím před sebou ten kopec, na kterém je v lesním parku bílá hrázděná stavba, která bývala klášterem. Magické místo pro někoho, kdo se na něm octne jen tak. Jižní cesta klikatící se do kopce, celá lemovaná keři planých růží, vpravo vyvýšená plošina s bazénem, který kupodivu nenarušuje atmosféru, protože je vybudovaný v přírodním stylu a nemá tvar obdélníku, ale vypadá jako laguna s modrozelenou vodou. Všude kolem kameny, keře, rostliny. A lehátka a slunečníky.Z druhé strany budovy je přitom úplně jiná scenérie. Hluboký les. Stín a vlhko. Vlastně vše je obklopeno lesy, kam se podíváš. Já bych se díval. A díval a díval. Kdybych tady byl jen tak a sám za sebe. Sám sebou. Ale to bohužel nejsem.

Jedu brzy, můj pokoj nebude připravený. Nikdo nebude připravený, s výjimkou nočního recepčního. Ale chci tam být první. Dřív, než začnou přijíždět všechny ty citové upírky. Nejsem žádný Van Helsing a chci mít náskok. Stejně jako má moje madam boss náskok přede mnou. Tu nepředběhnu. Ta už mne vyhlíží.

Zuzana. Žena středního věku, pěstěná, očividně zoufale bojující se stářím, což je paradox. Protože právě její vystajlovaný vzhled jí dodává mnoho let navíc. Umělé řasy, umělé nehty, prodloužené vlasy rezavé barvy /nikdy, ale opravdu nikdy jsem nepotkal ženu, které by ta barva slušela. Ale proti gustu../. Umělé je i její jméno, které si nechala změnit oficiální cestou, a byla tím pádem nucena přihlásit se k národní menšině žijící na území ČR, protože jinak by jí zůstalo přechylování ,,ová“.  Susanna Boss, zaměstnanci oslovována ,,Madam Boss“, dříve Zuzana Bosáková z Mělníka.

Co na ní není umělé, je inteligence. Tady o žádné umělé inteligenci nemůže být ani řeč. Bohužel ani o té přirozené.Špatná karma je pro ni to samé, co porouchaný bojler. Její klientky ji mají z nějakého důvodu rády. Tuším smutnou pravdu, že právě proto, že je nijak neohrožuje, a že se na pár týdnů mohou cítit lépe samy se sebou. To je tajemství jejího úspěchu. Tedy ne, že by nebyla snaživá a ctižádostivá. Naopak. Je to ztělesněná činorodá nevědomost.

Někdy si říkám, že míra ctižádosti roste s mírou vzdálenosti od hlavního města. Kdekoliv na světě. Tak na to, že Zuzana nepochází až tak zdaleka, je ctižádostivá dost. Čím užší je její rozhled, tím větší jsou její ambice. Čím větší a urputnější je její snaha o dokonalost, tím průměrnější je její existence.

A její existence na tomto místě momentálně způsobuje, že se mi nechce vystoupit z auta, přestože už jsem na parkovišti minimálně deset minut. Ale jsem už tady. A něco vám řeknu: lázně jsou lázně. A únik je únik. A tohle není realita.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.